neděle 6. listopadu 2016

Jak udělat revoluci/ Něco jako recenze

Pokud se, podobně jako já, alespoň částečně zajímáte o dění ve světě a snažíte se ho (ač stále neúspěšně) pochopit, jistě jste zaregistrovali počin „Jak udělat revoluci.“ Kniha je psána formou zápisků z ruské trestanecké kolonie, v které některé členky Pussy Riot strávily přibližně dva roky svých životů. Jednou z nich je i Naděžda Tolokonnikovová, autorka knihy.




Ihned k úvodu upozorňuji, že v tomto článku nenaleznete přímo můj názor na dění v Rusku, na to jsou tu jiní, povolanější. Nečekejte ani typickou recenzi. Půjde spíše o shrnutí pár mých poznatků, ale hlavně o informace, které vám knihu přiblíží, naznačí, co od ní můžete očekávat.

Již v prvním odstavci jste se dozvěděli, že jde o literaturu faktu. Pochybuji, že by kdokoli, kdo dočetl až sem, očekával, že se dozví můj názor k nějaké fikci, k dílu, které slouží spíše pro pobavení. Ale není na škodu si to pro jistotu ujasnit.

„Jak udělat revoluci“ by čtenáře mělo přinutit při nejmenším alespoň k zamyšlení, poskytnout daný náhled k dění v Rusku, k zacházení s lidskými právy, ale také ke stavu v tamních vězeňských zařízeních, či vyburcovat nespokojené občany k činům a přimět lidi z okolních zemí zamyslet se, nezavírat před „cizími problémy“ oči a pomoci ke zlepšení situace.

Knihu můžete chápat „jen“ jako obraz ruské společnosti očima členky Pussy Riot, nebo si text vztáhnout k našemu politickému dění. Tímto se nechystám přirovnávat naši zemi v k té Ruské, zvlášť když nemohu s určitostí říci, jak to tam chodí. Faktem ovšem je, že už jednou byli Rusové našimi „bratry“ a jak víme ze školních lavic, historie je ráda opakuje.

Co jsem tímto článkem chtěla říct? Prosím, zajímejte se o dění ve světě, o politiku (přestože občas můžete mít dojem, že s ní nic nezmůžete). Ať se nám to líbí nebo ne, ti nahoře (a teď nemyslím bohy) mají vliv na kvalitu našeho života. A my bychom neměli jen vysedávat v hospodách a nadávat na svět kolem.

Žádné komentáře:

Okomentovat