pátek 17. března 2017

Pomíjivost snů

Když jsem byla malá a zároveň se cítila býti dospělou (nechala jsem se přesvědčit, že nebudu princeznou, vílou, ani čarodějkou) a přišla zvídavá otázka dospělých (dobře, možná, že se ještě neptali) na volbu povolání, bez většího rozmýšlení jsem nadhodila nějaké to zaměstnání. Nevěděla jsem, co obnáší, ale líbilo se mi, jak bylo samo o sobě prezentováno nebo jak se mi jevily výsledné produkty dané práce (ta nemusela být reálná, klidně i smyšlená autory filmu).



V raném období dospívání jsem se často k těmto nápadům vracela a trápila se představou, že žádný z mých dětských snů o budoucím povolání se nestane realitou.

Nyní po očku pozoruji Elle, který jsem si nechala předplatit a který reprezentuje hned tři povolání, o kterých jsem v určitých fázích svého dětství či dospívání přemýšlela. Začněme tím nejbizarnějším, a přitom v mých očích z tohoto výběru nejobdivovanějším.

Čím chtěla být (střelím) devítiletá Janča? Kromě jiného, v dalších řádcích (a možná i článcích) zmíněného, zejména módní návrhářkou. Ta holčička ráda vyšívala obrázky (zatímco to stvoření za klávesnicí stěží navlíkne niť na jehlu), bylo jí jedno, že je jinak manuálně nešikovná (rodiče, učitelé i spolužáci byli tak hodní, že jí o tom neinformovali, děkuji). Věděla jen, že zbožňuje módu a ráda by se podílela na vzniku nového oblečení. K manuální (ne)zručnosti si připočteme ještě špatný odhad a průměrný „malířský“ um dítěte. Ideální návrhářka, nemyslíte? 😃

Od doby, kdy Janča zaregistrovala existence dívčích a módních časopisů, toužila patřit mezi jejich redaktorky. K této práci už žádné základní vrozené indispozice asi nemám nebo o nich naštěstí ještě nevím. Tenhle sen jsem měla uložený hluboko v hlavě a pravidelně se připomínal. Byla jsem dost překvapená, kdy jsem zjistila, že tento sen již není mých snem. Nedá mi nepodotknout, že novinařina je pro mě stále posvátná. Dlouho jsem si nechtěla připustit, že s dobou ukončeného hlavního období hledání se (a s tím spojeného nalézání vhodného oblečení, což jsem kdysi možná chybně vnímala jako alfu a omegu lidstva) mě opustí i zájem o různé časopisy věnovány dívkám a ženám.

Poznámka: Viník objeven! Věřím, že nejsem jediná, koho dostal film Ďábel nosí Pradu (kniha je o něco slabší).

Poslední „sen“, který rozhodně není mých vysněným povoláním, je markeťák. Bloguji už nějaký ten pátek a trošičku jsem vzhlížela k jedné starší blogerce, která šla studovat právě marketing. Přišlo mi, že tento obor je vlastně kombinací ekonomiky (vychodila jsem obchodku), českého jazyka i kultury, ke které mám blízko. Této vize jsem se chytla natolik, že jsem hledala i brigády týkající se propagace. Vybrala jsem si nejdostupnější a pro mě zároveň nejhorší možnosti, tedy nabízení např. bankovních služeb či aktivní oslovování maloobchodníků s nabídkou nové, ještě nezavedené aplikace.

Úkolem toho článku bylo se zamyslet nad dětskými sny o povolání, zda jsou naše nebo jsme se nechaly ovlivnit médii či názory lidí kolem. Nezapomínejte, když si jde někdo za svým snem a daří se mu, je šťastný, neznamená to, že ten samý sen je i naším, pravděpodobně není. 😊


7 komentářů:

  1. Novinářkou jsem jako malá chtěla také být. Moc hezký článek.

    www.ftcfblog.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Máš zajímavý blog :) Taky se teď po dlouhé době vracím k blogování.. Jdu tě sledovat!.. Můžeme se sledovat navzájem :)

    http://neverforgetneverlookback.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Dětský sny nám často všichni vyvracejí, zajímalo by mě, co by bylo, kdyby tomu tak nebylo :O Já bych byla hned redaktorka :)

    Cosmokočka

    OdpovědětVymazat
  4. Máš pravdu, že dětské sny takové jsou, ale horší je, když jsou takové i v dospělosti. Jeden den být taková, druhý maková a třetí zase někdo jiný. Je to případ některých mých kamarádek a člověk vlastně už neví, v čem je to vlastně podporuje. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ja som mala uplne sny ako ty, novinarkou by som asi nikdy nechcela byt, pretoze by som sa nevedela vyktoktat :), tak ti prajem vela stastia nech sa ti sen splni :)
    LIFE IN PCTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  6. Ta poslední poznámka je tak pravdivá, a přesto obzvlášť dnes v době facebooku, instagramu a dalších blbostí, kam lidé vystavují svá ideální já, toužíme být jako někdo jiný, a přitom zapomínáme na to, co dělá radost nám.
    Pokud jde o dětské sny ohledně povolání, myslím si už nějakou dobu, že jsme hrozně ovlivňováni tím, co vidíme kolem sebe, respektive s velkou částí povolání se jako děti ani nesetkáme, všude jsou jen učitelky, prodavačky a doktorky. Pak je snadné podlehnout vlivu skvělých filmů, jako je Ďábel nosí Pradu.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tohle je hodně povedený článek! :)
    Měla jsem stejný sen jako ty - modní návrhářka, ale stejně jako tobě, i mně byl zatajen fakt, že jsem naprostý antitalent. K tomuhle snu mě hodně dovedly hry s barbie. Ach, to dětství.
    Každopádně mým 1.snem byla učitelka. Tohle povolání mi vydrželo asi 2 roky, pak učitelku vystřídala doktorka. V pozdějším věku - těsně před vybíráním střední - mě učitelka zase chytla, ale byla jsem antitalent jak na tělocvik, tak na umění, takže nic. A na střední jsem šla na zdravku - laborant. Na střední mě chytla doktorka. Pak jsem si uvědomila, že je to fakt těžký a já se nechci trápit. A teď? Ehm... malá Simonko, nějaká rada by nebyla? Nebo budoucí Simonko? Ne? Tak nic.:D Nějak to dopadne.
    Blog na zabití

    OdpovědětVymazat